pátek 11. října 2013

Poslouchat cizí rozjímání

Zuzka (o blog vedle) včera rozjímala, jak překonat lenost a vyběhnout ven.
Zmínila se o tom, kterak pročítá jiné blogy doufajíce, že jí někdo namotivuje ... sedím ponořený v křesle, na klíně spící hřející kočku a tablet zářící do nočního pokoje.
Na sobě spací kalhoty. Na parapet okna sem tam dopadne kapka přestávajícího deště.
Prší už druhý den ... už druhý den jsem prohrál s pohodlností a neochotou smočit si boty.
Narazím na Zuzčin bod číslo 5, kde si vybavuje pocit od minule, kdy nevyběhla a pak měla chuť vyrazit o půlnoci ... hodiny v rohu tabletu mi sdělují, že je teprve deset, do půlnoci ještě daleko.
Netrpělivě se zachvěju.
Bod 10. "Sakra, už neprší" ... nojo, sakra, ono fakt už neprší.
Vstanu, nadzvednu lamely žaluzií od sebe a šmíruji noční město.
Podzimě vybarvené lístky na bříze před domem se třepotají v mírném vánku a v kalužině na chodníku se prohlíží rozsvícená lampa.
Zívnu, povzdechnu si ... během chvilky stojím venku pod tou lampou a smáčím boty v kalužině.


Zapnu si klidnou muziku a vyrážím do setmělého města.
Občas ze stromů ukápnou slzy deště, ale vzduch je krásně voňavý a čistý. Moc dobře se dýchá.
Ulice jsou prázdné, běžní noční chodci prohráli boj s podešťovou leností a buď zůstali doma u zářící bedny, nebo zapadnuli do začouzené krčmy.
Potkal jsem dva smutné deštníky ... jeden stál pootevřený opřen o cihlovou zeď a druhý se houpal o kus dál zavěšený na větvi stromu. Zlomeným výstužným drátem ukazoval kamsi do tmy.
Vypadaly jako rozhádaná dvojice milenců.

Passenger v uších zpívá:
"Světlo potřebuješ jen, když svítí málo
  Slunce ti chybí, jen když začne sněžit
  Poznáš, že jí miluješ, až když jí necháš odejít"



Udělal jsem městem svůj oblíbený okruh a vrátil se k domu z druhé strany. Okna v panelácích spala, jen jedno v horním patře si četlo knihu při slabém svitu.
Stál jsem opět pod tou lampou v kalužině a snažil se zataženou žaluzií prokouknout do našeho bytu.
Všichni už spali a já se tak rád vracel ... zanedlouho jsem se k nim připojil a kočka se znovu uvelebila v mém klíně.

Zuzko, moc děkuji, že jsi mě nevědomky (takhle na dálku) přemluvila ;-)

3 komentáře:

zuzu řekl(a)...

"Týýý brďo", tak to je bomba, já jsem dokázala někoho namotivovat, jupííí :-) Super :-)... mám radost z Tvého výkonu. Ať to běhá! Zuzka S.

Jiří Zelenka řekl(a)...

Mám radost z vás obou. Lenost nás nesmí dostat.

12HonzaDe řekl(a)...

nekdy je to tezky.. ale potom ten pocit, co?:)
ses rozenej basnik.. druhej witty.. prijemny..
at na to beha a bojuje..:). msf!12:)