pátek 14. června 2013

Z komára velblouda ...

Poslední dobou jsou moje běhy pouze městské a mírně "niczapsáníhodné", ikdyž to jejich přínos pro rozvoj duševního klidu a spokojenosti nikterak nesnižuje.
Táhne mě to do lesů, ne že ne, ale vždyť víte jak poslední dobou bylo venku, času také nebylo nazbyt a tak jsem si svojí porci závisloti ukojil rychlými běhy po chodnících nočního města, hned po přečtení pohádky usínajícímu synovi.
Fotit nebylo co a zapisovat také ne ... je to tu samé z kopce do kopce, po rovince, z kopce a do kopce a pak ještě do kopce s konečným mírným doklusem po rovince.
Časy neměřím, vzdálenost neměřím ... tyto fyzikální veličiny pro mě přestaly mít jakýkoliv význam.
Již delší čas spíš pracuji na potlačení ega (které s někým soutěží) a vykřesávám z těla "mnicha sedícího v pozici lotosového květu" a během nacházím stále větší klid a odpočinek.
Až včera večer se zase reálný svět přihlásil o své slovo a uštědřil mi ránu mezi oči.

Běžím si svojí oblíbenou městskou trasou a už mám za sebou její podstatnou část, jsem v tom nejlepším úseku, kdy to je do kopce a pak ještě do kopce.
Je to ten úsek, kdy se mysl vyprázdní a ve světě existuje jen těch pár metrů přede mnou, cílené zklidňování dechu a tepu, periferní vidění ztrácí svoji perifernost a není nic, jen já, pravidelný rytmus a Cesta.
A pak příjde ta pěst mezi oči. Ze vzdálené reality se vynoří agresor a z kolemjedoucího auta někdo vychrstne pořádnou porci vody.
Trefí se přesně, přímo do obličeje.

(ilustrace: Runner's World www.runnersworld.com)

Je to tak rychlé, že si člověk ani neuvědomí, že by měl sprostě zaklít a pohrozit rukou v pěst na odjíždějící auto.
Sedící mnich v pozici lotosového květu se zřítí na záda, klidný dech je v čudu, pokojný tep v nenávratnu.
Zbylo je pokoření, ponížení.
Anonymní osádka auta zmizela za zatáčkou, realita ji pohltila a přestala existovat, ale to vytržení z běžeckého transu je podivně bolavé.
Přemýšlím, co koho vede k "vtipnému" útoku na sportovce, zda by to v tu chvíli schytal i obyčejný chodec, nebo prostě jen zamindrákovaný tupý mozek nesnese narušení svého prázdného života?
Než doběhnu domů, najdu zpět své tempo a klidný tep ... ale mozek se již nezklidní.
Myslí na to, že po hodině běhu by člověk už asi těžko utekl před partou blbečků, kteří by si chtěli bouchnout do cizího obličeje a je mi z toho smutno ...

Ráno moudřejší večera ... pohled na lednici (kam jsem si pověsil pohled, který mi v týdnu přišel), mi odpověděl na moji otázku: "Proč?"
Protože:

5 komentářů:

Machy řekl(a)...

Zažil jsem něco podobného - v Olomouci na ulici jsem při jízdě na kole dostal vejcem. Chápu tvůj pocit, protože jsem to taky vůbec nepochopil.

Ale řekl jsem si, že tohle není z mého světa. A co není z mého světa, to mě netankuje. Zbylých sto kilometrů ze čtyřsetkilometrové trasy jsem dojel s heslem "živého mě nenaserete" :)

Přeju klidné běhání, a to pokud možno v bezvolných oblastech :)

12HonzaDe řekl(a)...

Mas moji podporu ... Tvuj zazitek je z kategorie "naprosto silenych" a z uplne jineho sveta, jak spravne rika Machy...

Taky me dostane, kdyz vidim, jak nekdo svym jednanim ci skutkem vedome ublizuje, ponizuje, nici...

Podvedome to vytesnuju, protoze to nepatri do meho sveta a nastesti podobnych vetrelcu je (doufam) strasne strasne malo... Nestastni lide brzy umiraji a spatne se mnozi:).

MSF! 12:)

Renča řekl(a)...

No to je hrůza. Tuhle jsem četla, že 20% našeho národa nedosahuje nad IQ80- tedy je oficiálně pod hranicí tuposti. Tak to tak beru. Ale asi by mě to stejně dost rozhodilo a to nejen kvůli osobní bezpečnosti. Zatím jsem byla naštěstí jen terčem pitomých poznámek :(
Tak doufejme, že nebude takovýchto nepříjemných zkušeností přibývat :(

ll řekl(a)...

Nejhorší je že pro ty kluky to byla jen chvilková sranda na kterou za minutu zapomenou možná to povypráví v hospodě ale nic víc (myslim že jsem to taky zažil )
Ale pro tebe je to několika násobě horší neustále se tomu bráníš ale ono se to v tě hlavě pořád vrací a neche to ven :(
A oni to možná za 30let taky pochopí.

nikie řekl(a)...

No tak přidám ten svůj - to co Tobě se mi stalo stejně, ale na kole, mezi dvěma vesnicemi. Vzhledem k tomu, že to bylo v létě, až tak jsem to neřešila (krom toho že mě to taky rozhodilo). Akorát že chvilku na to jsem potkala kluka, který potkal totéž auto. Na něho místo vody použili kečup. Nepochopíš.

Asi je nejlepčí to Machyho heslo :o)