neděle 31. března 2013

Restart

Chceš-li Boha rozesmát, seznam ho se svými plány ... tak jsem ho seznámil s plánem na Třebíčský půlmaraton.
Odpovědí mi byla chřipka.
Když jsem se oklepal, ubytovala se mi v krku Angína.
Hnusná.
"Pane Potůčku, na běhání teď alespoň dva týdny zapomeňte, musíte dát tělu čas na zotavení!" ... Ale vždyť za tři týdny mám naplánovaný závod!

Celou tu dobu, od pádu na křehké zápěstí až doposud, jsem nenaběhal nic.
Byl jsem podrážděný a nešťastný.
Ta vlezlá zima tomu taky nepřidala, ale aspoň jsem si mohl říct, že se mi do toho hnusu nechce.
Ale stejně se mi chtělo.
Četl jsem si o běhu, díval jsem se na běžce, myslel jsem na běh a zdálo se mi o běhu.
Dokonalý pomatenec!
Cítil jsem, jak moc potřebuji tu svoji běžeckou duševní očistu.
Žena dostala nějaký záhadný tik do oka, jak mě měla pořád doma.

Půlmaraton jsem odpískal.
Běžecké závody chci navštěvovat jen pomálu, udělat si z toho běžecký svátek a tím pádem si jej náležitě vychutnat.
S touto kondičkou bych se akorát tak potýkal s astmatickým sípotem.
Tak jsem se přihlásil jako dobrovolník a někde u lesa budu dělat živý ukazatel směru.
Vezmu si foťák a budu alespoň trochu užitečný ...

Nikdo o tom nechce mluvit, ale JARO už nepříjde.
Nikdy.
Nedělám si iluze, planetu jsme si zničili sami a ta na nás poslala Dobu ledovou.
Už nevyhlížím zelenou trávu, už nevěřím na sněženky, bledule a všechny ty jarní kytky.
Pomalu se smiřuju s tím, že v tričku už nikdy nevyběhnu a rukavice s bundou budou věčnými společníky.
A na dva týdny klidu taky seru!
Mám depku a mít ji nechci.

Vyběhl jsem na naší běžeckou dráhu.
Ráno mě před stadionem čekal neprošlapaný čerstvý několikacentimetrový sníh.
Po téhle další sněhové nadílce jsem první, kdo se vypravil prošlápnout ovál.
Tělo a duše musí přetočení hodinových ručiček na letní čas (?) náležitě oslavit.
Stačí pomalé ozdravné tempo, jen takové, aby si tělo vzpomnělo na pohyb běhu.
Po  oběhnutí prvního okruhu se napojuji na svoje stopy.
A pak znovu a znovu.
Ve vrstvě sněhu vyběhávám svůj vlastní ovál.
Padající vločky tají na rozpálené tváři a ve sluchátkách se pomalu odvíjí čtený "Svět podle Garpa"
Další a další ukončený okruh rozšiřuje mojí stopu, ikdyž drobný sníh se jí snaží zase zahladit.
Někde v půlce mého běhu jsem ze sebe setřásl tu vlezlou depku.
Restartoval jsem se ...


3 komentáře:

Renča řekl(a)...

To je dobře, že jsi zase zpět. Vše je jak má být a asi i to tvoje stonání mělo nějaký význam. A teď už nálož endorfinů určitě zažene zimní chmury :)

12HonzaDe řekl(a)...

Rekl jsi to hezky.. mluvis mi z duse, taky jsem prosel takovym malym restartem..:)
Ale pekne jsi se odpichl, jen co je pravda.. tak at se nam dari, depkam navzdory! 12:)

R V M řekl(a)...

Bohužel, restarty se opakují. U mě to bylo 2 roky zpátky
http://runningvillagemetrosexual.blogspot.cz/2011/05/restart.html

:-(
Bojovat a pak si užívat! Držím pěsti!