pátek 14. prosince 2012

Noční představení hvězdné oblohy

Na přelomu včerejšího a dnešního dne se na obloze odehrávalo světelné představení meteorů Geminid (více zde).
No nedalo mi to a spojil jsem noční běh, testování nové čelovky a přírodní dramatické divadlo v jedno, navlékl na sebe veškeré běžecké hadříky, které jsem ve skříni našel, a hodinu před půlnocí vyrazil do vymrzlé tmy.


Poprvé v životě jsem vyběhl do přírody v záři baterky a musel jsem si na to nepřirozené světlo zvyknout.
Vždy jsem běhal po tmě, za svitu měsíce, ale dnes byl měsíc v novu, jakoby nechtěl svým světlem rušit představení.
Potíž s čelovkou je ta, že se v ní odráží všechny oči v křoví, ať už skutečné, tak ty, které vytvoří moje hlava.
Čím blíže k lesu, tím pomalejší běh, tím více šepotu v uších a divné stíny běžící mi po boku.
Už jsem se někdy zmínil, že jsem sralbotka ohledně lesa v noci?
Zachránila mě pěšinka ve sněhu mířící do pole :-)
Temný les jsem nechal jeho nočním obyvatelům a vyrazil jiným směrem.
Nad hlavou byla mračna ozářená světelným smogem od města, ale dalším a dalším kilometrem se záře velkoměsta vytrácela a zbyly jen ty mraky.
Hvězdné války se nekonají, místo abych chrněl ve vyhřáté peřině, blbnu na poli s čelovkou :-(

Když ale věříte v nekonečnou moc Matky Přírody, občas býváte odměněni ... zvedl se ledový vítr a nad mou hlavou se vyčistilo velké oko oblohy, ohraničené nepropustnými mraky.
Hvězdy pomrkávaly a místo úvodních titulků filmu se přes celé to vyčištěné oko oblohy "pomalu" nesl první meteorit.
Stál jsem v otevřené krajině, hlavu zakloněnou a oči (s jinovatkou na řasách) dokořán.
Bez pohnutí ... s fascinací.

Desítka parádivých hvezdiček předvedla svůj dlouhý závoj a zmizela za oponou.
Neplýtval jsem různými druhy přání, přál jsem si jen to jedno jediné ...

Nakonec jsem začal vnímat ledové prsty ztvrdlé Země na stehnách a otočil se k návratu.
Nevšiml jsem si, jak moc začalo přituhovat.
Z šátku přes ústa se stal ledový krunýř a teplá postel z dálky volala.
Chvilku to trvalo, než se mě dočkala ...

4 komentáře:

kotouc01 řekl(a)...

Parádní ... úplně tě chápu. Noční běh má své kouzlo právě v tom osamění. Běhám tak se psem celou zimu, oči ve tmě jsou magické. Všiml sis, že každé zvíře má jinou barvu očí? Občas vyrazím sám na běžky do prázdných, temných Jizerek ... nemá to chybu ... upravené stopy a žádní lyžaři. 30 km se dá ujet za 2 hoďky.

AprilRuns řekl(a)...

Nadhera! A pak ze pry vecer padnes do postele spolu se synem... Taky se v lese bojim, nekdy i ve dne.

Renča řekl(a)...

Ano, noční běhy jsou moje nejrychlejší :D
Jinak to nebe, to musela být nádhera.

12HonzaDe řekl(a)...

Taky jsem srab, ale nocni behy pod hvezdnou oblohou jsou moc krasne. Hezky jsi me zase nalakal. Doufam, ze o vanocich bude aspon jeden den hvezdna nco:). MSF! 12:)